Filip Urban (1995) patří k výrazným osobnostem mladé generace českých dirigentů. Jeho umělecká činnost zahrnuje symfonický i operní repertoár a pravidelně spolupracuje s předními orchestry a operními domy v České republice i zahraničí.
V letech 2024–2026 působil jako asistent šéfdirigenta a hostujících dirigentů Janáčkovy filharmonie Ostrava, kde spolupracoval s řadou předních světových dirigentů, mezi nimi Andreyem Boreykem, Danielem Raiskinem, Ingem Metzmacherem či Lawrencem Fosterem.
Je laureátem Mezinárodní dirigentské soutěže Felixe Mendelssohna a absolutním vítězem 1. dirigentské soutěže Karlovarského symfonického orchestru. V roce 2024 byl jako jediný český dirigent vybrán k účasti na prestižní Nordic Masterclass pod vedením legendárního Jormy Panuly, jejímž vyvrcholením bylo vystoupení s Odense Symphony Orchestra v Dánsku. Ve stejném roce se představil také na festivalu Talentinum Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně.
Za své umělecké výsledky byl oceněn titulem Talent roku statutárního města Ostravy a v roce 2026 převzal Cenu primátora města Karviné za mimořádný přínos v oblasti kultury.
Významnou součást jeho umělecké činnosti tvoří opera. V Národním divadle moravskoslezském v Ostravě pravidelně diriguje inscenace La traviata (Verdi), Hráč (Prokofiev) a balet Peer Gynt (Grieg).
S Národním divadlem Košice navázal dlouhodobou spolupráci hudebním nastudováním opery Sněhová královna (Banevič). Následně zde debutoval operou Tosca (Puccini) s Eliškou Weissovou v titulní roli a v roce 2025 dirigoval slavnostní galakoncert Ministerstva kultury Slovenské republiky za účasti mezinárodně uznávaných sólistů Dmytra Popova a Eleny Maximové.
Pravidelně spolupracuje také s Moravským divadlem Olomouc, kde dirigoval opery La clemenza di Tito (Mozart), Prodaná nevěsta (Smetana) a La traviata (Verdi). V Národním divadle Brno se jako asistent dirigenta podílel na hudebním nastudování inscenací Don Carlos, Nabucco a Kouzelná flétna a spolupracoval s Jakubem Hrůšou na projektu Z mrtvého domu / Glagolská mše Leoše Janáčka.
Vedle operní tvorby se věnuje také mezioborovým projektům. V roce 2024 připravil v pražském Rudolfinu ve spolupráci s Českou filharmonií, souborem DEKKADANCERS a herci Jiřím Lábusem a Vilémem Udatným inscenaci Jonathan Livingston Racek, která byla následně uvedena na festivalech Smetanova Litomyšl, Divadelní svět Brno a Colours of Ostrava.
Spolupracoval mimo jiné s Českou filharmonií, Odense Symphony Orchestra, Moravskou filharmonií Olomouc, Filharmonií Bohuslava Martinů, Karlovarským symfonickým orchestrem, Severočeskou filharmonií, Sinfoniettou Dresden, Ensemble Courage Dresden a dalšími českými i zahraničními orchestry. Od roku 2022 pedagogicky působí na Konzervatoři Brno, kde od roku 2025 zároveň zastává pozici šéfdirigenta Symfonického orchestru.
Filip Urban je absolventem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde studoval dirigování ve třídě prof. Jana Zbavitele. Během studia absolvoval zahraniční stáž na Hochschule für Musik Carl Maria von Weber v Drážďanech pod vedením prof. Ekkeharda Klemma a uměleckou stáž v Indii. Své interpretační zkušenosti dále rozvíjel na mistrovských kurzech Jormy Panuly, Tomáše Hanuse a Marka Stringera.
V sezóně 2026/2027 pokračuje Filip Urban ve spolupráci s předními českými i slovenskými hudebními institucemi. V Národním divadle moravskoslezském hudebně nastuduje balet Giselle Charlese Adama a rozšíří svůj repertoár o Verdiho Requiem, operu Mrtvé oči Eugena d'Alberta a Čajkovského Louskáčka. Současně naváže na svou dosavadní spolupráci s Národním divadlem Košice. V rámci festivalu Janáček Brno hudebně nastuduje operu Bohuslava Martinů Divadlo za bránou. Ve spolupráci s Českou filharmonií a souborem DEKKADANCERS se představí v projektu Má vlast v pražském Azylu78. Symfonickou sezónu doplní abonentní koncert Karlovarského symfonického orchestru s díly Ravela, Rachmaninova a Philipa Glasse.
